Romány

Z pamětí senilního kaňoura (04) – Hanka

Tiskl jsem se k ní a vzrušoval se. Moc mi to ale nešlo, protože už to nebyl parket a ona sama to brala jako samozřejmost a nebylo v tom moc osobnosti. „Víš co,“ řekla najednou. „Já tu nedaleko bydlím, a tak si skočím pro něco normálního na sebe. Tobě věnuji bráchův svetr…