Z pamětí senilního kaňoura (08) – Markéta
Teprve později jsem si všiml neobyčejně hustého, černého kožíšku, který přestože byla zmáčená byl kudrnatý. Nevypískla, nevyjekla jako prvnička, když mě uviděla, nýbrž se shýbla pro ručník a pak vypjala postavu a pohodila hlavou, aby si vytřásla vodu z vlasů…